Vlastimil Vavřín


Vlastimil Vavřín se sice narodil 6. srpna 1952 ve Zlíně, ale většinu života prožil v Praze a v blízkém Benešově. Živil se jako dělník, úředník, novinář. Vystudoval žurnalistickou fakultu. Na přelomu osmdesátých a devadesátých let pracoval jako redaktor ve středočeském deníku Svoboda, ve Večerní Praze a v Občanském deníku.

Krátce po Sametové revoluci založil malou komunikační agenturu Laurus Press Servis, která se zabývala reklamou a oborem Public relations. V dnes již zaniklém Středočeském nakladatelství vydal dvě básnické sbírky Nůž do chleba a Podzemní řeku a v Mladé frontě román Spaste naše duše.

V současné době se především organizačně věnuje Umělecké besedě. Není proto náhodou, že novela S Drákulou do nebe je doprovázena grafikami Olbrama Zoubka, který byl rovněž členem tohoto slouvutného spolku. Vavřín je členem PEN klubu a Syndikátu novinářů ČR.

*}

S drákulou do nebe


Anotace:

Příběh se odehrává ve dvou časových rovinách. V první, dětská parta přivátá z ulice objeví romantickou zahradu, kde žije vypravěč následujících událostí - stárnoucí herec. Objevením rajské oázy na periférii města, malí rabiáti nechtěně vstupují do umělcova osudu. Díky jeho výraznému zjevu, černým vlasům, pronikavému pohledu, svéráznému oblečení, se děti domnívají, že objevily sídlo upíra. Neuvěřitelné se stává dennodenní skutečností. Darebáčci, kteří nemají daleko k jakékoliv rošťárně, jsou v očích herce nakonec mnohem opravdovější a čistší a lidštější, než ctihodní obyvatelé fiktivní Kotlinky, kde místo práva vládne prohnilá skomírající diktatura podporována násilnou falangou. O tom ostatně vypráví i hercův deník. Lidé ani netuší, co všecko je v provinčním městě plném zvratů, nesnází, poťouchlostí a násilí, ještě čeká. Jako by jejich krédem bylo: „Radši všichni v pekle, než jeden z nás v nebi..." V druhé části novely přeskočíme dekádu let. Vypukl válečný konflikt. Z dětí jsou dospělí, opět se setkávají v Kotlince obklíčené znesvářenými stranami. Každý den je naplněn násilím, podlostí a ohavnostmi. V Kotlince se daří jen vyvoleným. Ale přes všechnu choulostivost lidských vztahů v dennodenní mrzké bídě, vítězí touha po přátelství a lásce. Navzdory všem válečným útrapám se všichni snaží si navzájem pomáhat. Uhrančivá blízkost smrtí však mění všechny plány.

'Novelu jsem psal téměř deset let, samozřejmě s velkými přestávkami. Na začátku byla inspirace z válečného Sarajeva, která, stejně jako má fiktivní Kotlinka v textu, byla také obklíčená armádou, uvnitř města se nesmírně živořilo, páchaly se zločiny, ale také se žilo a milovalo a dokonce se rodily i děti. Pak mi došlo, že ten můj příběh není jen událost někde z jihu Evropy, ale že se může odehrávat kdekoliv jinde na světě a určitě číhá i v budoucnosti, čeká na místě, kde by vás to ve snu nenapadlo. Toužení po moci a násilí jsou v lidstvu přehluboké. Vždycky se totiž najde nějaký samozvaný vůdce a s ním ochotná falanga prosazovat rádoby vznešené myšlenky, i kdyby se mělo ve finále platit všemi životy. Má vymyšlená Kotlinka je bohužel velmi reálná a každý z nás v ní může jednou uvíznout...'